Nejdůležitejší je, že jsem dnešek přežila ve zdraví bez žádného držkopádu. Ten strach z toho, když jsem ťapala na skákacích botách, mám ale pořád ještě živě v paměti. Uff, bylo to horší snad ještě víc než brusle.. 🙁 Nejhorší mi na tom přišlo to, že jste se nemohli vůbec zastavit, jinak byste spadli. Předklon i záklon byl taky nebezpečný, všude hrozil pád. Obula jsem si ty boty dvakrát, podruhé s tím, že mě budou po celou dobu držet za ruku. Taky že mě nakonec pustili.! Nejhorší moment byl ten, když jsem pocítila chuť se zastavit, ale nešlo to. Hlava chtěla stát, ale nohy pořád musely skákat. Jen tak tak jsem se doplahočila ke stromu, abych se mohla opřít. Obdivuju ostatní, že na tom vydrželi tak dlouho. Taky že jejich holeně dostaly zabrat. Au au!
Momentálně se balím na byt do Brna a taky přepisuju anglický dopis pro mého nejmilejšího autora =) Konečně jsem se k tomu dokopala, abych mu napsala!!!
Není nad to chodit po vlastních nohách..
z devaintart.com od Rajacenna